Září 2017

30/09/17 | sobota

30. září 2017 v 10:37 | ana-luv
Den první.
První den, kdy začínám pochybovat. Najednou mi nepřijde těžké dosáhnout svého cíle. Zde na blogu je obrovská podpora, čehož si skutečně vážím, lidi mi píší tipy jak nejíst, atp.
Ale sama 100% nevím, jestli to chci. Možná se mi to ani nelíbí. Být vychrtlá. Plochá. Nemít stehna. Za co mě pak kluk chytne, když nebudu mít prdel, ale kost? Budu slabá...
Mnohem víc se mi líbí fit holky. Ale nemám ráda cpaní se prášky, nakopávači, proteiny...
Asi bych se chtěla s pomocí ana podpory naučit jíst méně, ale ne vůbec. Trochu zhubnout. A pak to jen ustálit, makat a rýsovat tělo.
Jsem ten typ člověka, co rád jde zlatou střední cestou. Nelíbí se mi obézní ženy, ale ani fitness modelky, ani anorektičky. Nechci mít špeka, za kterého bych se v plavkách styděla, ale zároveň v nich chci mít co ukázat.
Miluji sladké, slané, nezdravá jídla... ale když se do toho pustím, těžko se zastavím.
Téměř nejím zeleninu. Ale chci jíst zdravěji. Jenomže kudy se vydat?

Dnešní jídelníček (ještě jej budu aktualizovat):

Snídaně: xxx
Svačina: Vitana - Kuřecí polévka s nudlemi do hrnečku (35kcal)

Pohyb (neodečítám kcal, ale zapisuji pro dobrý pocit:

Sedy-lehy, dřepy, brusle

Jen tak mimochodem, na bruslích jsem se dnes totálně rozbila, že mám obvázaná kolena a lýtko, takže nevím, jak teď budu spalovat. Chodit můžu (ale není to jednoduché), ale dřepovat rozhodně ne. Snad ty sedy-lehy...

A co vy? Jak hubnete nebo se udržujete vy? A jaký máte názor na můj přístup? Budu vděčná za každé rady a tipy.

jsem zpět. | 29/09/17

29. září 2017 v 11:23 | ana-luv
Chce se mi řvát.
Projížděla jsem si tento blog. Blog, který není vůbec starý. Blog, na který jsem psala před cca půl rokem. To není moc času. A za tu chvíli jsem tak neskutečně přibrala!
Musím uznat, že když pohlédnu na svou postavu, vizuelně tam přílišné změny nejsou. Možná tak co se ženských partií týče, že by to bylo tím? Každopádně, ještě v únoru jsem vážila okolo 60kg. Dnes ráno váha ukázala 66kg. Fuj.

Tím chci říct, i když už jsem si myslela, že mám rozum, jdu do toho znovu. Asi nechci úplně nejíst, protože vím, jak mi to tehdy ublížilo, jak jsem byla příšerně vyčerpaná... ale každopádně chci jíst méně, mnohem. Teď mám totiž dobu přejídání. A s tím chci skončit.
No a jak už víte, blog je pro mě velkou motivací, VY jste mou motivací a tak to sem budu opět zaznamenávat.
S dneškem bych se nechlubila, ale od zítřka jdeme na to, držte pěsti!